.:PUNK IS NOT DEAD:.

Muj Webík :D

Tři sestry

TŘI SESTRY

(1985 – dodnes)

Motto: „…Hospoda Na staré kovárně je vedle letenského Špejcharu snad nejproslulejší nálevna českého rocku & popu. Sláva Alkeholem proslulého Slamníku s ní nebyla souměřitelná ani omylem. Značné množství českých hudebních těles vzniklo v hospodě. Ale jen Tři sestry té své mateřské zajistily nesmrtelnost.“

Radek Diestler v knize „Tři sestry – Hlavně, že je večírek“

Napsat, řekněme, seriózní stať o historii tohoto „souboru kreténů“, jak se sám utěšeně nazývá, je práce pro publicistického sebevraha, neboť po shromáždění všech dějinných faktů o skupině daný nešťastník už dnes jen těžko může rozlišit, co z nich je pravda a co bohapustý výmysl. Brilantně se tohoto úkolu ujal kupříkladu hudební psavec Radek Diestler ve své knize „Tři sestry – Hlavně, že je večírek“ (viz motto), poněkud sebestředněji pak přímo protagonisté bandu Lou Fanánek Hagen (kniha „Tak to bylo, tak to je“) a František Sahula („Průša se nevrací“). Snad proto se tento profil omezuje pouze na uvedení stručných až holých informací o původu a činnosti kapely v 80. letech, přičemž je nutné podotknout, že u některých z nich asi nebude platit přísně historické hledisko „tak to bylo“, ale spíše nejasné, v alkoholickém oparu se vznášející sdělení „tak to asi mohlo být“.

Tři sestry, 1986 Ing. Magor Doležal Lou Fanánek Hagen, 1987 Tomáš Sup Karásek, 1987

Tak tedy - někdy v letech 1982 – 1985 fungoval teenagerský punk & reggae band Spálená Tlumivka, v které působili tito pochybní jedinci: Petr „Dachau“ Jírovec (g, bg), Franta Sahula (g), Jan Srnec (ks, bg) a František Moravec alias „Lou Fanánek Hagen“ (ds). Posledně jmenovaný navíc tloukl škopky v kapele Kuželky (tu Hagenovi dohodil bubeník Letadla Jiří Šimeček), jež hrála převážně repertoár od britských Wire a rozpadla se po pár zkouškách. Nu a ve stejném čase se po hospodách realizoval jako „punkový písničkář“ jakýsi Tomáš „ing. Magor“ Doležal. Dokladem, že všichni tito mladí opilci se navzájem znali, jsou příležitostná vystoupení skupiny Traktor, kde hráli Jírovec (g), ing. Magor (bg) a Jiří „Hadr“ Brábník (ds), přičemž ing. Magor se navíc ještě často spojoval s akordeonistou Tomášem „Supem“ Karáskem (acc) ve folk-punkovém sdružení Dozadu. Tímto je na scénu uvedena většina jmen základních protagonistů, s kterými v této stati budeme operovat.

Petr Jírovec, 1986 Jiří Hadr Brábník, 1988 Jakub Blázen Maleček, 1988 Jakub Čisták Čistecký, zvaný Krmelec, 1987

Někdy na jaře 1985, ještě za fungováni Spálené Tlumivky, se v branické hospodě Na staré kovárně sešla partička složená z výše jmenovaných osob a založila punk band Tři Sestry. Je zajímavé, že ač se tohoto sezení účastnil i Fanánek (dokonce zasáhl do konkursu na zvolení názvu skupiny, avšak jeho návrh „Vetkněme rum“ byl označen za příliš intelektuálský a nepřijat), v samotné kapele zatím nefiguroval. Tvořili ji totiž Hadr (ds), ing. Magor (bg), Sup (acc, on sám svému nástroji říkal aerobní pandrhol) a Jírovec (g). První vystoupení nového bandu proběhlo v létě toho roku na domácím večírku Hollywood l. Někdy v té době se rozpadla Spálená tlumivka, což bylo zapříčiněno hlavně katolickým manželstvím Sahuly a jeho odchodem z kapely s prohlášením, že rock je ďábelská hudba a jako takovou ji zavrhuje. Na podzim se do Tří sester vnutil perkusista a doprovodný zpěvák Jakub „Čisťák“ Čistecký (pro svou schopnost neuvěřitelně lhát též zvaný „Krmelec“), a po dohodě v hospodě Na staré kovárně (kde jinde) do kapely vstoupili jako zpěváci Lou Fanánek Hagen a jeho spolužák ze základky Petr „Bombur“ Kratochvíl. Ještě o něco později se objevily i zpěvačky Simona „Síma“ Bártová a Týna, jež byly přijaty hlavně ze zištných sexuálních důvodů a tužeb, které ovšem zůstaly nenaplněny. Kapela pak získala díky ing. Magorovi zřizovatele (někdy tehdy začal probíhat jeho přerod z básníka a textaře na manažéra) a odehrála první veřejné (dosti rozpačité) vystoupení na Strahově v klubu 001. Někdy z této doby se datuje vznik slavné skladby „Kovárna l“ někdy uváděné pod názvem „Na staré kovárně“.

Lou Fanánek Hagen, 1986 Na kovárně Lou Fanánek Hagen, 1988 Petr Štěpánek, 1989

Zde by asi možná bylo na místě zmínit se o tom, jak vlastně písničky souboru vznikaly; L. F. Hagen popisuje skladatelský model veselého pub-punku Tří sester v knize Tak to bylo, tak to je: „Základem je tzv. ´Magorovo kolečko´, které vyvinul náš inženýr Magor. Spočívalo ve střídání čtyř akordů ve sloce a tří v refrénu, většinou stejných ale jinak poskládaných. Vtip spočíval podle ing. Magora v tom, že obě figury se hrály rytmicky odlišně (samozřejmě v intervalu možností skupiny).“ I když je nepochybné, že obdobně postupovala při skládání svých písniček spousta tehdejších punk kapel, prosadit se však mohla pouze ta, která přidala něco navíc, která ony popěvky nějak ozvláštnila. A to je právě případ Tří sester, které svou nápaditostí úspěšnost tohoto modelu potvrdily později, v otevřených 90. letech.

Vraťme se ale k historii souboru. V roce 1986 se TS omezily jen na příležitostné koncerty po vysokoškolských klubech a undergroundových pitkách, přičemž na podzim onoho roku kapele zahrozila poprvé smrtka – jemně podroušený Fanánek se na nádraží ve Veleslavíně potkal s vlakem, což většinou nemívá dobrý konec. Korpulentní zpěvák vyvázl jako zázrakem životem, nicméně přišel o část nohy. Co se týče hospod – členové skupiny začali střídat stále obsazenou Starou kovárnu za další bránický hostinec Na Bábě, který rok předtím objevil právě Fanánek.

Společné foto, 1988 Jiří Hadr Brábník, 1988 Acordeonista Sup, 1989 Ing. Magor, 1989

Hned na jaře 1987 se kapela odhodlala vyprodukovat svůj první demáč, který nejenže byl ohodnocen jako mizerný, ale hned po smíchání ho navíc smazal jakýsi „vygumovaný jedař z Dejvic“. Zpěvačky Símu a Týnu vystřídala „Slečna“ Martina, ani ta se však nevyhnula personálním kotrmelcům a byla vzápětí společně s Bomburem i Fanánkem po červnovém „strašlivém“ koncertě v Litochlebech vyhozena. Ještě téhož měsíce se konal třetí „Hollywood“, na kterém promítl Hadr svůj dnes již asi ztracený 8mm film o Třech sestrách „Freetime ´87“. V srpnu se pak po domluvě Fanánek do TS vrátil a od té doby se ujal i role hlavního textaře. Tehdy vznikly nové písně jako třeba „Divný stavy“, „Nechci do ústavu“ nebo „Metalice“, a v září s nimi skupina absolvovala slavné turné po chmelových brigádách. V říjnu se stal členem bandu instrumentálně zdatný, bývalý kytarista skupinyUnderwelt Luděk „Nikotýn“ Pallat, ale zároveň byly „sestry“ oslabeny o akordeonistu Supa, jenž odešel obléci sukno zelené (následovala krátká a neúspěšná spolupráce s Václavem Koubkem). Skupina v té době přecházela z „deratizačního“ rocku (jak sama nazvala svůj sound) na onen lidový punk, který ji později proslavil.

Začátkem ledna 1988 byl natočen první demáč Tří sester, který se zachoval a navíc skupina začala více koncertovat (např. Nižbor, Noutonice, Pardubice, Mentaurov). Někdy tehdy nastoupila na několik měsíců do kapely zpěvačka Ilma Maršíčková alias „Slunce severu“ , přičemž důvody jejího členství byly zcela totožné jako u ostatních zpěvaček. V dubnu se Tři sestry objevily na Rockfestu v rámci scény „tvrdé jádro“, což zdůvodnil dramaturg a hudební publicista Aleš Opekar takto: „Sestry byly napůl punk a napůl pub rock, ta hospoda tam… a pivo. A čím mě zaujaly… Měly akordeon, ne, že bych byl obdivovatelem akordeonu, ale měl jsem rád kapely, který byly po zvukové stránce něčím zvláštní. Mně tím připadaly hodně český, a navíc (se mi líbila) taková ta popěvkovitost, v kombinaci s až punkovými texty“ (citace z knihy Tři sestry – Hlavně, že je večírek).

Ještě v červenci si TS střihly koncert s „Visáči“ v Bratislavě a vzápětí v srpnu emigroval kytarista Jírovec do USA. V říjnu '88 se kapela zúčastnila slavného punkového parníku s HC soubory Našrot a Wanastowi vjecy. V tomtéž čase se sice akordeonista Sup vrátil z vojny, souběžně s tím na ni ovšem odpochodoval ing. Magor, kterého u baskytary vystřídal Jakub „Blázen“ Maleček (ex-Dormozvon), a ve stálé sestavě přestala figurovat i Ilma. Namísto Jírovce byl přizván do souboru jako druhý kytarista k Nikotýnovi ještě Petr Štěpánek (hrající zároveň v F.A.S.).

Tady je dobře vidět jaká zmatečnost v sestavě Tří sester v té době vládla, což také zapříčiňovalo celkem malý počet koncertů, které kapela tehdy absolvovala. To nakonec potvrzuje i filmový dokument o souboru, jenž jako ročníkovou práci pro FAMU natočil na podzim saxofonista spřízněné skupiny Noc pod ubrusem a pozdější dvorní filmař TS Petr „Orozák“ Orozovič. V prosinci následovalo první vystoupení na minifestiválku HC&punk kapel v pražském hotelu Tichý.

Personální šachy v kapele však pokračovaly. V lednu 1989 odehrály Tři sestry koncerty s Garáží a Půlnocí na Chmelnici a v dubnu na vojnu odešel bubeník Hadr – u škopků ho vystřídal Čisťák. Na čas se z kapely vytratil i Nikotýn, kterého nahradil rozvedený a tím pádem s křesťanskými dogmaty skončivší kytarista Franta Sahula. V červnu '89 proběhla totální ostuda na punk festu v Loukách u Litvínova (dokonalá zlitost celého souboru) a veleúspěšný koncert v Karlových Varech. V září se navrátil z vojny ing. Magor, který se ihned dostal do sporu s Malečkem, kdo z nich tedy bude v TS nyní obsluhovat baskytaru – chvilku se střídali, ale pak Maleček odešel do souboru F.A.S. (který se mezitím přejmenoval na Orlík), kde vyměnil Š. Budského. V říjnu odešel Štěpánek na vojnu, jehož opětně vystřídal Nikotýn. Uff!

Jak vlastně rock Tří sester pojmenovat? Po slavném říjnovém HC & punk festivalu „Punkeden“ na pražském Žofíně je hudební publicista Vojtěch Lindaur v Gramorevui (1990) nazval folklórem punku a přirovnal je k irským Pogues. Toto přirovnání se zdá být asi nejtrefnější – jejich odvazový, od podlahy zahraný šraml opravdu zaváněl čímsi, co vyrašilo v lůně irských hospodských dupáren. Avšak tím hlavním, co se podepsalo na soundu TS, byla inspirace syrovými nekompromisními songy, opilecky řvanými za zvuku rozladěných španělek a harmonik v hostinci čtvrté cenové skupiny. Songy, které čpí pivem, rumem a zelenou, tisícem vykouřených cigaret, a které hulákané napůl falešným, vychrchlaným hlasem vypadnou z posledního ožraly jen těsně před tím, než jeho čelo zaduní na desku politého umakartového stolu. Tři sestry prostě interpretovaly veselé i smutné písně vycházející z absurdního českého surreálna v období zahnívajícího socialismu.

V devadesátých letech se členové skupiny definitivně přesunuli z hospody Na staré kovárně (furt plno) na Bábu a kapela samotná z punkově-undergroundového sklepa do těch nejhornějších pater naší pop music. V počátku dekády si však Tři sestry přivlastnilo hnutí českých skinheads, a nakonec soubor sám k této militantní subskupině dost inklinoval. Často koncertoval se skinheadskou dechovkou Orlík, jeho členové psali v tisku o skinech oslavné články (Hagen), produkovali LP dalších skinů Bráníku (Nikotýn). Když hoši z Kovárny zjistili, že jim sympatie namířené tímto směrem škodí v celkovém mediálním obraze, snažili se nálepku skinské kapely ze sebe ztrhat. I tak je pronásledovala nejméně do poloviny devadesátých let. Posléze se situace okolo orientace bandu uklidnila a protože dobře fungující model svých písniček Tři sestry nezměnily, toto naplnění cimrmanovského sloganu „nic novýho nerozjíždět“ jim přineslo úspěchy v tuzemské rockové oblasti srovnatelné snad jen s úspěchy skupiny .

V roce 1996 se smrtka nakonec prosadila – při automobilové nehodě zahynul bubeník souboru Jiří „Hadr“ Brábník.

 

Co se zachovalo do r. 1989:

Fotografie + „Freetime ´87 (1987 krátký filmík J. Brábníka o TS, pravděpodobně se nezachoval), „Tři sestry“ (1988, dokument o TS, režie Petr Orozovič)

Audio:
Tři sestry: „Tři sestry - demo“ (1988)
Tři sestry: „Live 88“ (1988, S.T.C.V.)
„Stále stejné oběti – Always The Same Victims“ (1989-90, sampler, TS skladby: „Beatles Fuck Off“, „Budapešť“)